Sněhové vločky padají z nebe a já mezi nimi tančím. Mám takovou radost, že sněží. Kdo by sníh nemiloval? No například moje spolužačka. Ona nemá ráda ani Vánoce. Já ale ano. Hroooozně moc už se teším a modlím se za to, abych šla z půlnoční a sněžilo. Byla by to taková nádhera.

Hřeje mě u srdce když vidím ty lidi jak se smějí a těší se na Vánoce stejně jako já.

Povím vám příběh, který se mi stal:

Jednoho dne jsem jela autobusem do města. Foukalo a byla zima. Sedla jsem si úplně dozadu a dívala se z okna. Na jedné zastávce nastoupila cigánka se svou malou holčičkou, která neustále křičela. Ostatní cestující na ně vrhly takový vražedný pohled.

Když jsme měli vystupovat,všichni se hrnuly ke dveřím, protože nechtěli mít s tou cigánkou nic společného. Zbyla jsem tam já. Šla jsem poslední. Když tu mě cigánka oslovila:

"Mohla byste mi prosím pomoci s kočárkem?"

Viděla jsem její prosebné oči a odpověděla že samozřejmě. Pomohla jsem jí ho snést a ona mi pak poděkovala. Mile jsem se na ni usmála.

Ta slova díků se mi rozlila kolem srdce a příjemně hřála.

Měla jsem radost z toho, že jsem jí pomohla. I prosté Děkuji může potěšit víc než cokoli jiného...

 

Přeji krásný zbytek adventu a doufám, že i vy máte radost z toho, že můžete být Děti Boží a činit dobré skutky všem okolo vás. A to především o Vánocích.

                                                                              S radostí Any