Proč to vůbec udělala?
Proč?
Nechápu a asi nepochopím.
Ten den, ten den kdy jsem se to dozvěděla
jsem tomu nechtěla věřit.
Tohle nemůže být pravda!
Ale je...
Mrazí mě z toho
a je mi smutno.
Zradila snad?
Ne to ne...možná ano.
Zklamala?
Určitě.
Ale nemohu to považovat za zradu
vždyť ona má jiné názory než já.
A to je to blbý.
Jak jí vysvětlit, že je to špatné?
Jak?
Řekne jen: "No a co, ostatní to dělají taky."
Ostatní možná, ale ona by nemusela.
Už nikdy.
A toho se bojím
nejvíc.
Že to udělá znova.
A jak se cítím já?
Chaos.
Mám brečet?
Nebo být naštvaná?
Nevím co mám cítit.
A jak se k ní mám teď chovat?
Přehlížet to?
To nejde.
Kdykoliv si na ni vzpomenu,
vybaví se mi, co udělala.
A jak to vnímá ona?
Nejspíš v pohodě.
Pro ni je to "normální"
Asi ji vůbec nenapadalo,
že mě tím ranila.
A ono to trochu bolí...
Trochu víc.
A mrazí mě z toho.
Hodně.
Chci abychom se ještě bavily?
Už teď mám pocit, že se od sebe vzdalujeme...
Že jsem sama...
Bez kamarádů.
Ona byla ta nejlepší a možná taky jediná opravdová.
Ale teď?...
A tak mnou zmítá chaos a zmatek.
Chci jí to vůbec odpustit?
Ano, ale...
ono je to tak složité.
Potřebuju radu.
Jenomže
to má jeden háček.
Slíbila jsem, že to nikomu neřeknu.
I když bych moc potřebovala
se vypovídat.
Jediné, co teď mohu udělat je
MODLIT SE.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.