Proč to vůbec udělala?

Proč?

Nechápu a asi nepochopím.

Ten den, ten den kdy jsem se to dozvěděla

jsem tomu nechtěla věřit.

Tohle nemůže být pravda!

Ale je...

Mrazí mě z toho

a je mi smutno.

Zradila snad?

Ne to ne...možná ano.

Zklamala?

Určitě.

Ale nemohu to považovat za zradu

vždyť ona má jiné názory než já.

A to je to blbý.

Jak jí vysvětlit, že je to špatné?

Jak?

Řekne jen: "No a co, ostatní to dělají taky."

Ostatní možná, ale ona by nemusela.

Už nikdy.

A toho se bojím

nejvíc.

Že to udělá znova.

A jak se cítím já?

Chaos.

Mám brečet?

Nebo být naštvaná?

Nevím co mám cítit.

A jak se k ní mám teď chovat?

Přehlížet to?

To nejde.

Kdykoliv si na ni vzpomenu,

vybaví se mi, co udělala.

A jak to vnímá ona?

Nejspíš v pohodě.

Pro ni je to "normální"

Asi ji vůbec nenapadalo,

že mě tím ranila.

A ono to trochu bolí...

Trochu víc.

A mrazí mě z toho.

Hodně.

Chci abychom se ještě bavily?

Už teď mám pocit, že se od sebe vzdalujeme...

Že jsem sama...

Bez kamarádů.

Ona byla ta nejlepší a možná taky jediná opravdová.

Ale teď?...

A tak mnou zmítá chaos a zmatek.

Chci jí to vůbec odpustit?

Ano, ale...

ono je to tak složité.

Potřebuju radu.

Jenomže

to má jeden háček.

Slíbila jsem, že to nikomu neřeknu.

I když bych moc potřebovala

se vypovídat.

Jediné, co teď mohu udělat je

MODLIT SE.