Dnes jsem si šla do školy pro vysvědčení. 

Uvědomila jsem si, že jsem můj první školní rok na gymplu přežila a to dokonce s vyznamenáním, jak na pololetí, tak na konec. Podmínky sice nebyly ideální a myslím, že kdyby nebyla karanténa, tak mám podstatně víc dvojek než teď, ale i tak jsem to dotáhla do konce. 

Před rokem jsem byla ještě na základce a loučila se se spolužáky, kteří mě provázeli celých devět let. Dnes sedím ve třídě kterou znám teprve rok a už mi přijde, že všechny znám docela dobře. Sedím ve třídě a přichází naše třídní. Usměvavá v krásných letních šatech. Každému předává vysvědčení a dojdu na řadu i já. I když jsem třináctá v pořadí, přijde mi to jako nekonečně dlouhý seznam. Aby ne, když nás na základce bylo jen 11 a teď je nás 30. :D

Jdu si pro vysvědčení a v duchu doufám, že nezakopnu o žádnou židli či jen tak o podlahu. V pořádku dojdu až k paní učitelce a ta mi už blahopřeje s tím, že mám krásné vysvědčení. Já jí však odporuji. Ta jedna dvojka z toho dějepisu to prostě kazí! (hádáte správně, že jsem se na tu opravu vykašlala. Normálně bych to zkusila, ale neměla jsem čas a moje lenost mi to taky nedovolila. Možná si to budu pořád vyčítat, ale ušetřila jsem si alespoň velké nervy ). 

Paní učitelka to chápe, protože většině mých spolužáků právě známka z dějepisu zkazila vysvědčení. Předávám jí Toffifee a jdu si sednout zpět do lavice. 

Ještě se vyfotíme na schodech a pak můžeme jít domů. Když nad tím tak přemýšlím, tak u jsem si celkem přes karanténu zvykla, že své spolužáky "vídám" jen na messengeru, proto mi ani tak nepřišlo těžké se s němi rozloučit. 

A začínají prázdniny!(některým až v úterý)

 

Ehm! Počkat...

 

Mně ne.

 

Mně čeká práce. No jo. Tak já běžím makat. :D

 

Užijte si prázdiny!