Sedím na tom samém místě, ze kterého jsem psala poslední článek. Kolik se toho změnilo! Když jsem si pročítala článek o karanténě v minulém roce na jaře, jak jsem byla doma TŘI MĚSÍCE! musela jsem se smát. Koho by napadlo, že se za tu dobu změní tolik věcí, i když mnohým přijde, že je vše pořád stejné: zavřené a omezené.

V první řadě se změnil přístup učitelů (a celkově celé školy) k vyučování. Na rozdíl od minulého školního roku, kdy jsme měli týdně tak pět online hodin, tak teď jich máme asi... 25. Jednoduše jedeme podle rozvrhu. A návrat do školy? V nedohlednu. 

Co se také změnilo, je to, že už nechodím k babičce na hodiny (to bych tam trávila asi celý den :D). Taťka nám se sestrou pořídil notebook a taky máme zřízenou wifi (po nějakých x letech :D). I tak je ale vyučování náročné. Celé dopoledne sedět u počítače a soustředit se na učivo je obtížné. Když k tomu přidám občasné technické problémy a rozladěnou náladu jak učitelů tak žáků, je to někdy katastrofa. Do toho sem tam vtrhnou do pokoje mladší sourozenci, potom řvu po celým domě, aby si to zeslabili, nebo že teď brácha na pozoun fakt hrát nebude, protože mám online hodinu. Ale naštěstí nám stačí pokoje, do kterých se můžeme zavřít, abychom ostatní míň rušili.

Když se nad tím tak zamyslím, kolik lidí by vlastně napsalo něco podobného jako já? Nejspíš docela dost. Tak proč o tom píšu? Vlastně ani sama nevím. Pro nějaké shrnutí? Možná.

Další věcí je změna myšlení a uvažování. Za ten čas, co jsem nenapsala do blogu ani čárku (to je podivné, že těchto časů bývá nějak dost :D), se toho dost změnilo a stalo. Můj život hodně ovlivnila jedna událost, se kterou se do teď vypořádávám. Ovlivnila spíše v negativním slova smyslu. Ono by se dalo říct, že v podstatě o nic nešlo... Ale mě to zasáhlo. Do teď nevím proč. Pořád cítím, jak mě okovy minulosti svazují... Ale tak moc bych si přála se jich zbavit. Jenomže to jde hrozně moc pomalu...Opravdu pomaloučku... Ale jde to. A to je hlavní :D

Díky této situaci jsem se začala víc obracet na Boha. Hledala jsem ho, hledala pomoc, oporu. Můj vztah s Bohem se pořád nějak utváří a mění. Je takový...proměnlivý. A doufám, že v dobrém slova smyslu. Chci poznávat Boha a jeho lásku. 

Byly Velikonoce. Minule jsem psala, že jsem je v roce 2020 prožila jinak. Letos to bylo zase úplně jiné. A to myslím v dobrém slova smyslu. Ze soboty na neděli jsem přespávala u vlastnice a probíraly jsme neskutečně moc věcí, pekly jsme pizzu, dívaly jsme se na film a bylo to něco naprosto krásného. 

A zase jsem si uvědomila, že Ježíš opravdu žije! To je něco naprosto úžasného. Bůh je zkrátka geniální! 

Další změna je naše nová sousedka. To zní, jako kdybych se měla bavit o nějaké staré bábě, která se k nám přistěhovala :D ale opak je pravdou. Už totiž nějakého čtvrt roku bydlí u naší babičky moje setřenice. Připravuje se tu na přijímačky, ale kromě toho tu tak trochu oživuje farnost a dělá nám po večerech společnost. Je to fajn. 

Poznatky z rodinného života se změnily. Kupodivu nervy stále mám a ani jsem nebyla vystavena riziku o ně přijít. Oproti první karanténě jsem se psychicky nehroutila a byla jsem docela v klidu. Tak nějak jsem si na život doma zvykla.

Tak to by byly mé poznatky po více jak půl roce :D (už ani neočekávám, že bych další článek mohla vydat někdy v blízké době :D)

Užívejte života a rozdávejte lásku všem!

Aaginka